Cruel past 2. díl

22. září 2013 v 19:01 | Enemy |  Stories

Untitled


V minulém díle: Lily je prostitutka, která se snaží vymanit z tohoto způsobu života. Pohádá se se svým zaměstnavatelem, když v tom do podniku příjde muž, který Lily, zaujme a zastane se jí.
Když jsem ráno šla spát do té malinké místnosti, kde jsme spaly my všechny, nemohla jsem usnout. Neustále jsem si v duchu přemítala dnešní příhodu. Nedokázala jsem přestat myslet na to, jak se mě zastal. Nikdy se mi to ještě nestalo. Doufala jsem, že se ještě ukáže, i když jsem v to moc nevěřila. 'Šéf ho přeci vyhodil, ten už nepřijde…'opakovala jsem si v duchu. 'Nikdy ho už neuvidím.'
Večer před prací jsem vstala o hodně dříve než ostatní. Zlidštila jsem se po probdělé dni a vešla do srdce podniku.
Přeci jen jsem doufala, že se tam ukáže. Vždy, když šéf zašel do svojí kanceláře, jsem vyběhla k oknu a rozhlédla se po ulici, jestli ho náhodou neuvidím. Po dvou dnech nestálého běhání od stolu k oknu jsem se smiřovala s tím, že už nepřijde. Třetí den mi to stejně a hned jak šéf odešel, jsem pomalu došla k tomu malinkému okénku v chodbě. Rozhlížela jsem se po ulici, sledovala mladé i starší páry, opilce mířící k nám do podniku, děti hrající si na nedalekém hřišťátku, když v tom za mnou někdo promluvil: 'Hledáte mne, slečno?'
Zamrazilo mi, když jsem zaslechla ten hlas, který se mě před 3 dny zastal. Otočila jsem se a zahleděla se do očí toho cizince. Srdce mi bušilo až v krku, nebyla jsem schopna vydat hlásku.
Stáli jsme proti sobě několik vteřin bez toho, abychom promluvili. Usmíval se na mě a já se rozplývala blahem, že se to setkání před 4 dny doopravdy událo. Nevymyslela jsem si ho.
'Jmenuji se Henry Ascheville,' řekl s širokým úsměvem. 'A vy, slečno?'
' Já… Jmenuji se Lilian Parkers' vykoktala jsem a vzápětí se za své jméno zastyděla.
'Těší mě. Máte opravdu krásné jméno' odvětil a já se jak správná žena začervenala.
'Mohu se zeptat, zda-li vás zde bude někdo postrádat, kdybych vás někam pozval? Na procházku, třeba?'
Na vteřinku jsem pomyslela na šéfa, který by mě jistě ztřískal a na ostatní dívky, které mě za to budou nenávidět, ale i tak jsem s úsměvem přijala jeho pozvání.
Strávili jsme spolu celý večer. Odvezl mě autem do parku na druhém konci města. Nikdy jsem autem nejela, o to hezčí to byl zážitek, když mě chytil za ruku a tak jsme vyšli až nahoru na kopec. Dlouhé minuty jsme jen seděli a dívali se na sebe. Zbytek odpoledne jsme si povídali. Nechtěla jsem mluvit o svém hanebném životě, ale on se o to opravdu zajímal. Řekla jsem mu o sobě všechno. O rodičích, o tom, jak jsem se dostala ke své nestoudné práci, o svém zoufalém strachu ze života.
Trpělivě poslouchal, a když si všiml, že mi po tvářích kanou slzy, objal mě a začal mě utěšovat. Když jsme o pár hodin později už seděli v jeho tmavě šedém autě a jeli zpět, bylo mi nejhůře. Nechtěla jsem, aby tento den skončil. Slíbil mi, že příjde druhý den. Slíbil mi, že mě nenechá dál trpět.
Když jsme se loučili, opět jsem cítila, jak mi po tváři stéká slza. Znovu mě objal a políbil mě do vlnitých vlasů. Loučili jsme se dlouhou dobu.
Teprve když odjel, vzpomněla jsem si na šéfa. Třásla jsem se strachem, že mě zabije a já Henryho už neuvidím.
Jen jsem vešla do přeplněného klubu, už se ke mně hrnul a přede všemi mi dal facku, až jsem spadla. Pár lidí se na nás podívalo, ostatní byli až moc zaměstnáni očumováním mých kolegyň a kamarádek. Jeho výhružky jsem ani moc nevnímala. Věděla jsem totiž, že zítra znovu příjde. I kdyby mě chtěl zabít, tentokrát jsem už měla důvod přežít.
Dopadla jsem ještě dobře. Vyvázla jsem s rozseknutým rtem, šrámem na čele a pohmožděným zápěstím. Ostatním už i zlomil ruku, nebo je dostal do nemocnice. Před týdnem jednu dokonce i zabil. Chtěla ho okrást a utéct. I když jsem měla v plánu totéž, neodradilo mě to. Šla jsem do naší místnůstky, když na mě šéf zařval, ať mu zmizím z očí. Ošetřila jsem si čelo a ret a lehla jsem si.Poprvé za několik let jsem šla spát večer a dokonale šťastná. Nemohla jsem se dočkat zítřku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nin | 22. září 2013 v 19:34 | Reagovat

Júúú...
Vieš, že ani neviem čo sem písať, lebo mi už príde otrepané písať aké je to úžasné aj keď je to pravda:)
Myslím, že to bude pokračovať úžasne, takže sa moc teším, dúfam, že to bude čoskoro:))

2 Emily | Web | 22. září 2013 v 22:26 | Reagovat

Už se těším na další díl!:O Jsem zvědavá, jestli za ní zase přijede!:33

3 Izzie | Web | 23. září 2013 v 15:23 | Reagovat

Rychleee daaaal:D
Je to boží:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama