Navždy prokletá

2. července 2013 v 14:04 | Enemy |  Stories

Navždy prokletá


'Co dělám na hřbitově? Jak jsem se sem dostala?' říkala jsem si polohlasně, když jsem otevřela oči a vše, co jsem kolem sebe viděla, byli náhrobky, jména, roky úmrtí a citáty plné lásky a porozumění. Seděla jsem na lavičce, kolem mě chodili lidé, kteří vypadali jako z minulého století. Volala jsem na ně, nikdo se na mě ani nepodíval. Jeden postarší pán si sedl vedle mě na lavičku. Mluvila jsem na něj, křičela. Bez jediné reakce. Všichni se chovali, jak bych byla neviditelná. Odhodlala jsem se vstát, chtěla jsem najít východ a utéct odtud pryč, ale nevěděla jsem, kam mám jít, všechno kolem vypadalo tak stejně. Všude byli keře, lavičky, všude byli ti zvláštní lidé. Měla jsem strach, obrovský! Rozhlížela jsem se kolem sebe, když v tom jsem si všimla ukazatele a běžela podle směru. Doběhla jsem k nějakému náhrobku, kolem něj nic nebylo, vůbec nic. Přišla jsem blíž, abych si mohla přečíst, co je na něj napsáno. Při čtení se mi málem zastavilo srdce. Stálo tam 'Cindy Whitewood, narozena 26. října 1975 zemřela 18. března 1992.' Klesla jsem na kolena a dívala se na náhrobek přede mnou. Já jsem Cindy Whitewoodová narozena 26. října 1975! 'Co-Co to má znamenat?' zašeptala jsem s hrůzou v hlase. A v tom za mnou něco zapraskalo. Otočila jsem. Blížil se ke mně ten postarší pán, který vedle mě seděl na lavičce. 'Vidím, že už i ty jsi našla svůj konec,' pronesl směrem ke mně. Měl takový zvláštní, příjemný hlas. Mluvil tak klidně, jako by se to tu stávalo každý den.
'Co… Co tím myslíte?' otázala jsem se, protože jsem pořád nechápala, co tady vlastně dělám.
'Víš, kde jsi žila?' zeptal se bez zájmu.
'Ano, poblíž Brightonu v jedné malé vesničce.'
'Pamatuješ si něco z posledních pár měsíců, co jsi tam žila?'
'Ne… Ani ne. Vím, jenom, že…'
'Se ve vesničce poblíž Brightonu ztrácely děti,' dokončil za mě větu a hned pokračoval. 'a ty jsi jedna z těch ztracených dětí. Ztratilo se jich celkem pět. Nechali jste se odlákat do lesa, nikdo vás pak už nikdy neviděl. Ty jsi to poslední, páté odlákané dítě,' dokončil své vyprávění a mě se začaly vracet vzpomínky. Zavřela jsem oči. Vzpomněla jsem si, na den, kdy jsem zmizela. Ten den svítilo slunce, já si četla na zahradě. Sama. Moji sourozenci tam nebyli. Najednou jsem v dálce uviděla postavu, byl to muž. Nevzpomínala jsem si proč, ale následovala jsem ho. Šel do lesa, kam jsme nesměli chodit. Ani na chvilku jsme nezaváhala a šla za ním. Nebrala jsem ohled na to, co se dělo kolem mě, v duchu se mi pořád dokola omílala věta 'Jdi za ním! Jdi za ním!' A já šla. Ten muž se konečně zastavil, došla jsem až k němu, podívala se na něj, on se podíval na mě. Kolem nás nebylo nikde ani živáčka. Až v posledním okamžiku jsem si uvědomila, že mě zavedl do velmi hluboké části lesa. Otočila jsem se k němu zády, chtěla jsem odejít, když v tom se mi zatmělo před očima. Na nic jiného jsem si nevzpomínala. Otevřela jsem oči a uvědomila si, že ten muž přede mnou, je ten muž, který mě odlákal. Chtěla jsem začít křičet, když v tom se za ním objevil můj bratr Franklin a další tři děti ze sousedství. Měli v očích vyděšený výraz, byli mrtvolně bledé.
'Ano, správně sis vzpomněla. Byl jsem to já. O ty čtyři děti před tebou mi vůbec nešlo, šlo mi o tebe. To ty jsi to celé zavinila! Vzpomínáš si?!' zařval na mě, hlas mu přeskakoval, z očí mu vytryskli slzy. Zabila jsi mojí dceru! Byla s tebou, když spadla do vody a utopila se! Nepomohla jsi jí! Celé je to tvoje vina! Nemohl jsem tě nechat žít. A ani po smrti nebudeš mít klid! Budeš bloumat po hřbitově, budeš trpět stejně jako já! Budeš muset přežívat s vědomím, že tvůj bratr zemřel kvůli tobě! Mohla jsi tomu zabránit, ale neudělala jsi to, Cindy!'
'Cindy,' ozval se jakoby z dáli Franklin. 'zabila jsi mě.'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emily | Web | 2. července 2013 v 16:19 | Reagovat

To je nádherný! :') Jak to děláš, že umíš tak dobře psát? :O :3

2 Sallie* | 2. července 2013 v 21:33 | Reagovat

krásne ! vždy o niečom inom, závidím ti. Rýchlo, dobre píšeš a je to aj o čom.
Stranše sa mi páči ten začiatok. ě si to hneď neuviedla, rovno si ju capla na ten cintorín :3

3 anettes | Web | 3. července 2013 v 9:41 | Reagovat

vauu, je to skvělý!!

4 H. | Web | 3. července 2013 v 15:22 | Reagovat

Bomba :OO

5 Naoyi Temná Upíří Princezna Strange | Web | 4. července 2013 v 7:38 | Reagovat

zajímavý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama