Londýnské poblouznění.

9. června 2013 v 18:06 | Enemy |  Stories


Nemám ráda takovýhle přeslazený cajdáky, ale na chatě jsem měla takovou divnou náladu, tak jsem se pustila do psaní něčeho, co nesnáším:D Bude to mít dokonce víc částí O.o Nechápu se.




Cestu do Anglie jsem si plánovala dlouhé měsíce. Nikdy by mě však nenapadlo, že zde zažiju to, o čem jsem vždy snila.
Poprvé jsem v Anglii byla před čtyřmi lety. Tehdy jsem se s kamarádkou ztratila a cestu zpět nám ukázala dívka ne o moc starší, než jsme byly my. Ta dívka se jmenovala Rose. Scházely jsme se vždy, když jsem přijela do Anglie. Teď, když jsem školu dokončila, rozhodla jsem se k ní zajet na delší dobu. Její rodiče byli vždy velice přívětivý. Jednou dokonce Rose s rodiči přijela k nám do Čech, aby se seznámili s mou rodinou. Nebyla bych zrovna ráda, kdybych zjistila, že se jejich výlet bude opakovat. Rosiina máma Jodie ztropila scénu, kdykoliv vešla do našeho obchodu. Hlavně kvůli pro ni 'malému výběru čajů' je zvyklá na tři plné regály, ne jen dva.
Cesta byla poklidná, jako obyčejně. Rose na mě už čekala na letišti. Vůbec se nezměnila, akorát už neměla blonďaté vlasy, ale vrátila se ke své původní hnědé, takže jsme si byly opravdu hodně podobné.
Rose a její rodina bydleli v těch domech, které jsou všechny úplně stejné a 'naplácnuté na sobě'. Když jsme byli mladší, sedávali jsme na miniaturním balkonku a sledovali sousedy. Byl to postarší pár, myslím, že nás nesnášeli, obzvlášť když si nás všimli, což bylo dost často, kvůli našim záchvatům smíchu. I jejich dům byl úplně stejný. Ani sousedé se nezměnili. Zrovna, když jsme přijely domu, vycházeli z domu a zhrozili se, když mě poznali. Hodila jsem na ně svůj oslnivý úsměv a zamířila si to za Rose.
Během jednoho týdne, co jsem u nich strávila, jsem si v Londýně připadala jako doma. Často jsem přemítala, že bych v Londýně zůstala natrvalo. Rosie mě v tom plně podporovala i Jodie a Frank, ale já si nebyla jistá.
Asi 14 dní po mém příjezdu jsem si poprvé vyšla sama ven. Rosie musela do práce, pracovala v knihkupectví, kam mě vždy brala s sebou, ale dnes mě vzít nemohla, neřekla mi proč. Šla jsem se podívat na London Dungeon, kde mi doopravdy běhal mráz po zádech. Děsivé. Prošla jsem se na Trafalgar, Piccadilly Circus a Tower. Večer jsem zašla do Hyde Parku, abych si mohla promyslet, jestli tady mám zůstat splnit si tím svůj sen, nebo dostudovat doma a vrátit se sem někdy v budoucnu. První verze mi přišla lákavější. V duchu jsem si určovala klady a zápory, když v tom jsem do někoho narazila. Byl to muž, bylo mu asi 23, vysoký, černé krátké vlnité vlasy a velké oči. Často si do paměti 'ukládám' popis lidí, se kterými se setkám, obzvláště těch, kteří mě zaujmou. Spěšně jsem se mu omluvila a měla se k odchodu. Ale ten cizinec na mě zavolal: 'Hey, please wait. My name is Hugh. What's your name?' (Samozřejmě jsme mluvili anglicky, ale tak pro přehlednost.)
'Jmenuji se Jasmína,' odpověděla jsem a v tu chvíli se za své jméno zastyděla, ačkoliv v angličtině zní moc hezky.
'Mohu Tě někam pozvat, když jsme na sebe tak narazili?' zeptal se s typickým anglickým gentlemanstvím.
'Samozřejmě,' řekla jsem se smíchem.
Překvapivě mě pozval na čaj. Ačkoliv se mi ze začátku moc nezamlouval, protože se projevil můj strach z mužů, zjistila jsem, že je velice milý a že máme spoustu společného, až mě to někdy děsilo. V čajovně jsme spolu byli až do zavírací doby. Doprovodil mě k Rosiině domu a domluvili jsme se, že se druhý den uvidíme znovu. Nemohla jsem se dočkat, až o všem povím Rose a až Hugha znovu uvidím. K neuvěření, co s námi muži dokáží provést za jedno jediné odpoledne. A obzvláště Angličani.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 H. | Web | 9. června 2013 v 18:17 | Reagovat

Jéé to je hezký :') Taky chci někdy potkat Huga :D

2 Emily | Web | 9. června 2013 v 20:04 | Reagovat

To je krásný! :)

3 hayley. | Web | 9. června 2013 v 20:14 | Reagovat

skvělý!!!!!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama